Když se ranní mlha promění ve slunce aneb Výprava 5. třídy na Girovou

Úterní ráno 2. června nás přivítalo tajemnou horskou atmosférou. Nad Mosty u Jablunkova se vznášela hustá mlha, která zahalila okolní kopce do lehkého bílého závoje a dodala našemu výletu nádech dobrodružství. Právě v tomto kouzelném tichu jsme vykročili vstříc Girové – jednomu z nejkrásnějších vrcholů Jablunkovského mezihoří, který se tyčí do nadmořské výšky 840 metrů.

Každý krok vzhůru jako by nás přibližoval nejen k vrcholu, ale i k probouzejícímu se dni. Mlha nás věrně doprovázela první část cesty, až se zdálo, že se slunce rozhodlo zůstat schované. Jenže hory umí překvapovat. S přibývajícím dopolednem se bílý závoj začal pomalu rozplývat a mezi korunami stromů se objevily první zlatavé paprsky. Za chvíli už se na nás usmívalo slunce, které prozářilo lesy, louky i dětské tváře. Krajina náhle ožila barvami a nabídla nám výhledy, na které se nezapomíná.

Na vrcholu Girové nás čekala zasloužená odměna. Chvíli jsme jen tiše pozorovali okolní beskydské vrcholky a užívali si pocit, že jsme společně zdolali další cíl. Odtud jsme pokračovali ke skalnímu útvaru Čertovy mlýny, místu opředenému pověstmi, kde mohutné balvany probouzely dětskou fantazii. Nebylo těžké představit si, že zde kdysi skutečně pracovali čerti a zanechali po sobě své kamenné dílo.

Velmi příjemným zastavením byla horská chata na Girové. Vůně domácí kuchyně přilákala všechny výletníky ke stolům a po dobrém obědě přišel čas na odpočinek. Někdo si povídal, jiný obdivoval okolní přírodu a nechybělo ani divadlo, které děti spontánně sehrály přímo u chaty. Smích se nesl horským vzduchem stejně lehce jako ptačí zpěv.

Po celou dobu nás provázela dobrá nálada a také fotoaparáty a mobilní telefony nezahálely. Děti pořídily desítky krásných fotografií, které budou ještě dlouho připomínat okamžiky plné pohody, radosti, přátelství i společně překonaných kilometrů.

Po návratu do Mostů u Jablunkova přišla sladká odměna v podobě výborné zmrzliny. A protože dobrých věcí není nikdy dost, při čekání na vlak v Českém Těšíně jsme si dopřáli ještě místní pizzu a mnozí neodolali ani druhé porci chladného osvěžení. Lepší tečku za vydařeným dnem jsme si snad ani nemohli přát.

Domů jsme se vraceli příjemně unavení, ale plní zážitků. Výlet na Girovou nebyl jen obyčejnou túrou. Byl dnem, kdy jsme společně objevovali krásu beskydské přírody, překonávali sami sebe, smáli se, povídali si a vytvářeli vzpomínky, které v nás zůstanou ještě dlouho. Až se jednou děti podívají na fotografie z tohoto dne, možná si nevzpomenou na každý ušlý kilometr. Určitě si ale vybaví mlhu, která nás ráno vítala, slunce, které nás cestou objalo, a pocit, že společně prožitý den může být tím nejkrásnějším cílem každého školního výletu.

Lukáš Michael Pitřík