Historie školy
Počátky školství v Janovicích

Historie školství v Janovicích
1 Období do konce II. světové války

Podle zvyklostí bývala při faře zřizována i škola. Když byl v roce 1785 dosavadní skalický filiální kostel přeměněn na kostel farní, došlo také ke zřízení školy ve Skalici. Tato triviální farní škola byla povinnou školou i pro děti z Janovic, protože obec Janovice byla přifařena ke Skalici. V Janovicích bylo tehdy celkem 84 školou povinných dětí.

V této době byly Janovice značně větší vesnicí než Skalice. V roce 1770 měly Janovice 966 obyvatel, kdežto obec Skalice jen 568. Z tohoto důvodu a také vzhledem ke špatnému spojení Janovic se Skalicí se Janovice domáhaly zřízení samostatné školy. Ovšem ke zřízení školy bylo již tehdy potřeba splnění jistých náležitostí. Především vhodná učebna a zajištění údržby a vydržování školy, načež souhlas a povolení nadřízené vrchnosti. Když prosbám janovických občanů nebylo vyhověno, otevřeli si ji sami, a to v najaté místnosti, která byla málo prostorná a temná. Stalo se tak v roce 1820. Podle školní kroniky byla škola oficiálně zřízena v roce 1830.

Až do výstavby školní budovy v roce 1844 bylo vyučováno po chalupách. Prvním učitelem byl pravděpodobně některý občan znalý čtení a psaní. Tuto funkci mohl také zastávat vojenský vysloužilec. Ale již v roce 1826 se uvádí jako učitel na janovické škole Filip Kula, syn skalického varhaníka a učitele, který začal vyučovat v šestnácti letech.

Na škole se vyučovalo jen triviu, tedy čtení, psaní a počtům. Po učiteli Filipu Kulovi působili na škole Jan Vlach, Jan Šedý, Kuběna a Dominik Hanzelka. V roce 1872 se škola stala dvojtřídní a k původní budově bylo přistaveno patro. Škola v Janovicích, stejně jako dalších 7 škol v okrese, náležela pod patronát náboženského fondu.

Dominika Hanzelku postupně vystřídali Pavel Jelen, učitel Dudek, Josef Javorek, a František Chudoba. Následuje období dosti nepříznivé, přitom velmi dlouhé. V letech 1879-1902, tedy 33 let, byl v Janovicích řídícím Josef Schweda. Přestože byl učitelem v obci národnostně naprosto jednolité, vystupoval jako fanatický germanizátor. Úřadoval výhradně německy, odmítal přijímat česky psané dokumenty a co horšího - vyučovací jazyk, češtinu, vůbec neovládal. Dokázal mluvit nanejvýš nářečím.

Zcela jiného ducha přinesl na školu Schwedův nástupce Josef Lehar, který se snažil napravit vše, co jeho předchůdce zanedbal. V Janovicích vyučoval až do své smrti v roce 1913. To už se mezitím instituce opět rozšířila, škola se stala trojtřídní. Po něm převzal správu školy až do roku 1929 Jan Horyl. Pak na jeho místo nastoupil Jindřich Červinka. Od roku 1931 byla již janovická škola šestitřídní a patřila tak mezi nejvýše organizované v okrese. Červinkovým nástupcem se roku 1934 stal Antonín Dřevjaný a byl nakonec posledním řídícím obecné (po 2. světové válce národní) školy v Janovicích, a to do roku 1953, kdy po reorganizaci školství vznikla i zde osmiletá škola.

2 Situace po II. světové válce

Od vzniku Československa až do osvobození vlasti v roce 1945 mohly děti v Janovicích navštěvovat pouze místní šestitřídní obecnou školu. Možnost dosáhnout vyššího školního vzdělání v místě byla vyloučena a dojíždění do vzdálenějších škol vyššího stupně značně omezena.. V tomto období byly janovické děti zprvu ojediněle, později podle finančních možností posílány do měšťanských škol do Frýdku, Místku, Frýdlantu a také do sousedních Raškovic. Většina dětí však zůstávala nadále v šesté třídě, kterou dobrovolně opakovaly až do ukončení školní docházky. Bylo zřejmé, že ideálním řešením této situace by bylo zřízení měšťanské školy přímo v obci. Snahy o uskutečnění tohoto cíle se konkrétně začaly projevovat již krátce po válce. Byla zaslána naléhavá žádost příslušným státním orgánům. S občany byla záležitost projednána na veřejném zasedání 14. 8. 1945. Janovičané přijali myšlenku s nadšením a přislíbili pomoc při stavbě. Národní výbor pak odhlasoval a schválil zřízení měšťanské školy a postavení školní budovy pro oba stupně. Počítalo se se školou újezdní i pro děti z Krásné a Bašky. Pochopení bylo nalezeno rovněž u tehdejšího školského referátu expozitury Zemského národního výboru v Ostravě, který požadavek podpořil a přislíbil jeho splnění. Stavba nové budovy však zatím zůstávala v nedohlednu. Aby se mohlo začít učit již ve školním roce 1945-1946, bylo nutné sáhnout k provizornímu řešení. Toto provizorium nakonec muselo stačit ještě celých deset let. Výuka byla zahájena 1. září 1945, přestože nebylo vydáno dosud žádné oficiální písemné rozhodnutí příslušných orgánů, a tak se vznik opíral jen o ústní souhlas ZNV v Ostravě. Zahájení tohoto provozu s sebou neslo mimo jiné i riziko, že zaměstnanci nedostanou zaplaceno. K tomu ale naštěstí nedošlo.

Prvních žáků janovické měšťanky bylo zapsáno 92. Provoz zahájily tři ročníky. Dvě třídy byly prozatímně umístěny v domě č. 13, třetí učebnu poskytla obecná škola. Správa obce i občané neustávali ve svém úsilí, aby podmínky existence školy a její fungování bylo co možná nejlepší. Na dobrovolných darech ve prospěch výstavby nové školy bylo vybráno pozoruhodných 134 tisíc korun. Pomoc poskytovalo vedení obecné (národní) školy, různé organizace a spolky i školy v okolí. Jednalo se o příspěvky finanční i věcné. Školy z Frýdlantu a Frýdku poskytly například nábytek a pomůcky, původně jako zápůjčku, která byla později změněna na dar. Se začátkem školního roku 1946-1947 se právní postavení školy legalizovalo, avšak ještě nikoli na úrovni, s níž by zavládla plná spokojenost. Zřízení měšťanky bylo schváleno, ovšem v postavení expozitury Měšťanské školy chlapecké ve Frýdku. To už existovaly ve škole čtyři třídy se 122 žáky.

Teprve v následujícím školním roce byly snahy o samostatnou měšťanku v Janovicích úspěšně dovršeny. Jde o událost významnou, která si zaslouží citaci:

Výnos ministerstva školství a osvěty čj. A-191.189/47/II/1 ze dne 12. 8. 1947 vyslovil souhlas ministerstva ke zřízení veřejné měšťanské školy v Janovicích.

Toto rozhodnutí bylo do Janovic sděleno výnosem zemské školní rady v Brně čj. 60.745/47-II/2 ze dne 23. 8. 1947.

Cíle bylo dosaženo, avšak na uspokojivé umístění učebních prostor musely Janovice čekat ještě bezmála desetiletí. Adaptace budovy obecné školy jen nepatrně vylepšila nevhodný stav. Učebny byly malé, stavba nesla přes veškeré úpravy pečeť své stoleté existence, nebyly zde dílny ani jiné vedlejší místnosti. Z chléva v sousedství (u pana Františka Šnyty) vznikla dílna pro polytechnické vyučování, v další zdejší místnosti se děti stravovaly, tělesná výchova probíhala v hostinci u Mužíků. Nová školní budova zatím zůstávala pouhým přáním žáků, pedagogů i občanů. Na stavbu se národnímu výboru nedostávalo finančních prostředků. Náklady se tehdy pohybovaly mezi 18 a 25 miliony korun.

3 Nová školní budova

Řešení přišlo v kompromisním návrhu, který umožňoval postavení školní budovy s potřebným počtem učeben, ale bez vedlejších místností, a to z poskytnuté částky 10 milion korun. Tato maximální suma, kterou byl kraj ochoten poskytnout, stačila pouze na podlimitní stavbu učebního traktu. S nedostatečným vybavením, zejména s chybějící tělocvičnou, se proto škola potýkala ještě mnoho let po vybudování nové budovy. Nicméně obec přistoupila i na tyto podmínky, protože počet žáků stále narůstal a hrozilo také nebezpečí, že by mohlo dojít k přeložení měšťanské školy do jiné obce.

Začaly tedy přípravy ke stavbě. Projektovou dokumentaci urychleně vypracoval Okresní stavební podnik ve Frýdku-Místku a 15. října 1953 mohla být stavba pod jeho vedením konečně zahájena. Jak bývalo v tehdejší době zvykem, na práci se významně podíleli místní občané bezplatnými brigádami.

V té době proběhla jedna z mnoha reorganizací, kterými prošlo naše školství, můžeme směle říci, že jedna z nejpodařenějších. Od 1. září 1953 vstoupila v platnost nová školská soustava, podle níž obecné a měšťanské školy splynuly v tzv. osmileté střední školy. V Janovicích tak zanikla dosavadní obecná škola, která zde existovala 133 let. Poslední léta před výstavbou nového objektu uvolnilo ředitelství obecné školy všechny místnosti pro měšťanku a pro svůj provoz užívalo náhradních místností v sousedství (u Nálepů). Když se měšťanka přestěhovala do svého nového sídla, prodělala budova obecné školy generální opravu a byla přestavěna pro účely mateřské školy a úřadovnu MNV.

Mezitím zdárně pokračovalo budování nové školy a po necelých dvou letech bylo ukončeno. V okolí byl vysazen okrasný parčík, zřízen ovocný sad a fotbalové hřiště. Investice si vyžádala celkový náklad dva a čtvrt milionu korun v nové měně.

Dne 28. srpna 1955 proběhlo slavnostní otevření nové školní budovy. Byl připraven kulturní program, jehož hlavním aktérem byl soubor písní a tanců Ondráš a samozřejmě také žáci. Akci natáčel ostravský rozhlas (Televize vysílala v té době pouze v Praze, studio v Ostravě vzniklo až 31. prosince 1955). Dojemnou chvílí bylo symbolické odemykání školy. Zástupce školských orgánů předal klíč řediteli školy Oldřichu Březinovi a ten jej svěřil dvěma vybraným žákům, kteří pak slavnostně novou školu otevřeli. Této cti se dostalo Marii Bílské a Aloisi Garbovi. Jistě to pro ně byl nezapomenutelný zážitek.

4 Přístavba a tělocvična

Radost z dokončeného díla byla obrovská a oprávněná a užitek nenahraditelný. Nic to ovšem nemění na faktu, že již v okamžiku zahájení provozu si byli všichni vědomi některých nedostatků. Nejobtížněji se škola potýkala s výukou tělocviku. Ta probíhala v náhradních prostorách v místním hostinci. K prvnímu pokusu o výstavbu školní tělocvičny došlo v šedesátých letech. Dokonce byly zahájeny práce, ale protože šlo o akci, která nebyla náležitě schválena, byla stavba přerušena a zůstala nedokončená. V paměti janovických občanů zůstala v paměti jako ocelová konstrukce, které se říkalo hangár.

Časem narůstala potřeba dalších místností vhodných jako učebny, ale také pro družinu, dílny a výuku vaření. V roce 1986 se v areálu janovické školy opět rozběhl stavební ruch, tentokrát již s konkrétními výsledky. Byla vybudována rozsáhlá přístavba, v níž našla místo jak vytoužená tělocvična, tak některé třídy, družina a cvičná kuchyňka. Provoz v učebnách byl zahájen 1. prosince 1990, v tělocvičně 4. září 1991.

Modernizace výchovněvzdělávacího procesu si vyžádala další úpravy a změny. Během existence nové školy byly zřízeny některé specializované učebny: chemickofyzikální, videoučebna, pracoviště s počítači. Bylo dobře postaráno o kvalitní vytápění budov. Od kotelny na tuhá paliva se přešlo na topení plynem a nejnověji na ekologické vytápění pomocí tepelných čerpadel. Úprava půdních prostor nové budovy v roce 2002 umožnila přestěhování školní družiny a vybudování počítačové učebny. O rok později pak proběhla ve škole generální oprava elektrorozvodů. Byla také vyměněna střecha tělocvičny a díky tomu mohlo dojít také k přebroušení podlahy a jejímu novému nátěru.

1. ledna 2003 přešla škola do právní subjektivity a její součástí se stala mateřská škola.

5 Školství na Bystrém

Otázka školní docházky zůstávala dlouho nevyřešena. Je nepravděpodobné, že by děti docházely až do školy ve Skalici. Snad roku 1820 mohly některé děti začít docházet do školy v Janovicích. Teprve výnosem ze dne 21. 10. 1871 bylo okresním školním úřadem uloženo starostovi obce, aby byla v osadě Bystré zřízena docházková škola. Šlo o jednu třídu, která by příslušela ke kmenové škole v Janovicích. Ke zřízení docházkové školy nedošlo. Proto žáci navštěvovali školu v Krásné, na Borové a od roku 1900 v Lubně. Když posledně zmiňovaná obec odmítla ve školním roce 1904-1905 děti z Bystrého přijmout, domáhali se občané zřízení vlastní školy. Ta byla zřízena v roce 1907, kdy v domě č. 145 byla zajištěna učebna. Protože se vyučovalo ve skromných a stísněných podmínkách, dožadovali se občané zlepšení situace. Situace se vyostřila natolik, že roce 1908 a 1920 žádali, aby se osada osamostatnila jako samosprávná obec.

Po čase pronajala obec místnost v domě č. 60, kde se vyučovalo až do roku 1923. Tehdy byla na Bystrém konečně postavena zděná školní budova o dvou učebnách s bytem pro správce školy. Ve své původní podobě sloužila do roku 1973, kdy byla provedena generální oprava.

I na Bystrém pozvolna ubývalo školou povinných dětí. To vedlo k reorganizaci v roce 1977, při níž byla škola na Bystrém zrušena jako samostatná jednotka a stala se součástí ZŠ Janovice. Od té doby se zde vyučovaly vždy dvě třídy janovické školy.

Provoz školy na Bystrém byl ukončen v červnu roku 2002.

Před vchodem do budovy stojí památník padlým za 1. a 2. světové války. Byl postaven zásluhou místních občanů. K slavnostnímu odhalení došlo 4. 5. 1947.

Použitá literatura

Drobiš, Dominik: Historie školství v Janovicích. Osvětová beseda při MNV v Janovicích 1975
Dobiáš, Jan, a kol.: Almanach ZŠ Janovice - sborník k 50. výročí otevření školy. ZŠ Janovice 2005