Vím, co se stalo

Setkání tří generací. Propojení výuky s praktickou stránkou. Vzácné okamžiky i nové poznatky. Cesty do Prahy a chvíle strávené se vzácnými lidmi - tváří v tvář.

Krásné druhé místo pro naši školu v mezinárodním projektu "Vím, co se stalo..." zaměřeném na život a osudy pamětníků, jež prožili období druhé světové války a jejichž životy naplnila stinná a bolestná kapitola - čas strávený v koncentračních táborech a ztráta nejbližších.

Izrael. Jeruzalém. Judaismus. Zeď nářků. Synagoga. Holocaust. Terezínské ghetto. Pojmy, s nimiž se naši žáci devátého ročníku opětovně setkali při své včerejší návštěvě Židovského muzea v Praze, kde se odehrálo nádherné setkání tří generací. Na podzim loňského roku jsme se totiž zapojili do dvou mezinárodních projektů, jež spolu úzce souvisí a jsou oba orientovány na osudy a životní příběhy Židů. První z nich nese název Krokus a více jsme o něm psali již dříve - viz níže.

Druhý byl dlouhodobějšího charakteru a k jeho zdárnému konci jsme dospěli právě včera. Jeho hlavní myšlenkou bylo setkání dětí s pamětníky, tedy těmi, kteří jsou nositeli vzácných vzpomínek, jež usilují v co největší míře předat dalším generacím. Ústředním tématem obou projektů se stal již výše zmiňovaný holocaust. O naší první návštěvě v Židovském muzeu, kam jsme vyrazili v lednu letošního roku, jsme se zmínili již dříve. Viz níže. Naleznete zde nejen povídání o našem setkání s paní Doris, ale rovněž ukázku prací žáků, s nimiž jsme soutěžili v oblasti výtvarného pojetí výše zmíněného tématu. Děti se do přenesení získaných vědomostí o dané oblasti lidských dějin pustily se značným odhodláním a respektem. Velkým překvapením a zároveň potěšením pro nás bylo červnové zjištění, že jsme se v onom mezinárodním projektu umístili na krásném druhém místě, což je pro nás velká čest a nesmírně si daného ocenění vážíme. A právě tato skutečnost vedla naše středeční kroky zpět do Prahy. Vím, co se stalo - Pocta paní Dagmar Lieblové(ženě, která nás v letošním roce již opustila a která po sobě zanechala v myslích a srdcích mladých lidí nesmazatelnou stopu svého životního osudu). Takto zněl hlavní titul včerejší vernisáže, na níž jsme byli jako jedna z vítězných škol pozváni. A to jsme nemohli odmítnout. Z úcty k pamětníkům i obětem druhé světové války. Podstatou slov "Vím, co se stalo..." je povědomí mladé generace o moderních dějinách, o osudech těch, kteří prošli koncentračními tábory a v mnoha případech ztratili všechny své blízké. Přesto na život nezanevřeli, nevzdali se a rozhodli se o svých příbězích podělit s mladou generací, následnými nositeli jejich odkazu pro nás, pro budoucí svět, který se rychle mění a v němž je čím dál těžší předávat dětem vyvážené a nezkreslené poznatky o dění kolem nich. Kolem nás.

Prohlídka dalších dvou synagog - Staronové a Španělské. Návštěva starého židovského hřbitova. Hrob rabína Leviho i misto, kde se modlíval. Pověst o Golemovi. Židovská symbolika, úcta k zemřelým. Řada geografických a historických údajů o judaismu. To je jen pouhý zlomek našich včerejších zážitků a poznatků, jež pro nás bylo úctyhodnou odměnou za zapojení se do spolupráce. Vernisáž vítězných prací a opětovné setkání nejen s paní Doris, nýbrž všemi pamětníky, kteří muzeu napomáhají v jeho úsilí zachovat židovské tradice a kulturu. Vzácné okamžiky, rozličná emotivní atmosféra, ocenění vítězů. To vše za přítomnosti České televize. Alespoň zprostředkovaně skrze fotografie publikované níže bychom se s Vámi rádi podělili o naše včerejší toulky Prahou. 

Vzácností se pro nás staly rovněž věcné dary. Mimo jiné knižní publikace "Přepsali se, tak jsem tady - Příběh Dagmar Lieblové" či "Transport za věčnost", jejímž autorem je pan František Tichý. Spisovatel knih pro děti a mládež, s nímž jsme se včera měli jedinečnou příležitost také setkat a požádat ho osobní věnování do knihy vepsané. Za svou výše zmíněnou knihu obdržel ocenění Litera za knihu pro děti a mládež.

Jsme velmi rádi, že jsme se do obou projektů zapojili a zdárně jimi prošli do úplného konce. Vnímáme je totiž jako další nedílnou součást vzdělávání a propojení teoretických poznatků s praktickým životem. Nejen jako zpestření výuky, ale také jako výjimečnou příležitost propojení mladé a starší generace, jejichž životy se takto mohou jedinečným způsobem protknout. 

Historie, literatura, geografie, setkání rozdílných kultur, osobní obohacení našich vědomostí i našeho ducha. Setkání s dětmi z jiných škol, zhlédnutí jejich prací. A především předání povědomí o minulosti a životě našich předků i pamětníků našim dětem - žákům, loňským a letošním deváťákům. To vše nám právě ukončené projekty poskytly a této skutečnosti si nesmírně vážíme.

Děkujeme touto cestou také samotnému Židovskému muzeu Praha za unikátní a neopakovatelnou možnost být součástí ojedinělých projektů, jejichž je patronem. Poznatky a zkušenosti z historie by neměly stát stranou, a tak i nadále jako dosud budeme usilovat o potřebné prolínání školní výuku s exkurzemi a projekty různorodého dějepisného charakteru. Neboť, jak již pronesl Marcus Tullius Cicero: "Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob." 

Lukáš Michael Pitřík

27. leden

Den osvobození koncentračního tábora Osvětim

Mezinárodní den památky obětí holocaustu

Dne 27. ledna si prostřednictvím Mezinárodního dne připomínáme oběti holocaustu. A proč právě v tento den? Neboť dne 27. ledna roku 1945 došlo Rudou armádou k osvobození koncentračního (vyhlazovacího) tábora Osvětim. Se žáky 8. a 9. třídy jsme v této souvislosti ve středu 25. ledna navštívili Židovské muzeum v Praze. Jsme velmi rádi, že již několik let s tímto muzeem spolupracujeme a že se nám nyní naskytla jedinečná příležitost setkání s Doris Grozdanovičovou. Ženou, která prožila a přežila období druhé světové války. Ženou, která byla deportována do židovského ghetta Terezín, v němž zemřela její maminka. Otec zahynul právě v Osvětimi. Ženou, jež nám vyprávěla svůj silný životní příběh spjatý s rodnou Jihlavou, Brnem, Terezínem, Prahou i Českým Těšínem.

Je důležité, aby teoretická část vzdělávání našich dětí byla prodchnuta i citlivou stránkou praktickou. A tak jsme navštívili rovněž Pinkasovu synagogu, pietní místo, na jejíchž zdech je vepsáno 80 000 jmen nevinných obětí této stinné kapitoly minulosti. Díky návštěvy oné synagogy se děti mohly mimo jiné zároveň dozvědět, že projevem úcty vůči judaismu je nevstoupit do prostor modlitebny bez pokrývky hlavy u mužů.

Bylo nám velkou ctí se s Doris setkat tváří v tvář, a to i proto, že pamětníků a svědků této smutné části lidské historie je rok od roku méně. Věříme, že si naši žáci z onoho setkání odnesli neopakovatelný zážitek a prohloubili si své znalosti z oblasti moderních dějin. Zároveň mohli vnímat vzájemné souvislosti mezi historií, literaturou, zeměpisem a mnoha dalšími oblastmi lidského vědění napříč skutečným lidským životem.

Byli jsme rovněž obdarováni vzácnými studijními materiály, za což jsme velmi vděčni a upřímně děkujeme. I nadále zůstáváme zapojeni do řady projektů onoho Židovského muzea a Terezínské iniciativy.

Mgr. Lukáš Michael Pitřík