Vím, co se stalo...

27.09.2018

Izrael. Jeruzalém. Judaismus. Zeď nářků. Synagoga. Holocaust. Terezínské ghetto. Pojmy, s nimiž se naši žáci devátého ročníku opětovně setkali při své včerejší návštěvě Židovského muzea v Praze, kde se odehrálo nádherné setkání tří generací. Na podzim loňského roku jsme se totiž zapojili do dvou mezinárodních projektů, jež spolu úzce souvisí a jsou oba orientovány na osudy a životní příběhy Židů. První z nich nese název Krokus a více jsme o něm psali zde: 

Druhý byl dlouhodobějšího charakteru a k jeho zdárnému konci jsme dospěli právě včera. Jeho hlavní myšlenkou bylo setkání dětí s pamětníky, tedy těmi, kteří jsou nositeli vzácných vzpomínek, jež usilují v co největší míře předat dalším generacím. Ústředním tématem obou projektů se stal již výše zmiňovaný holocaust. O naší první návštěvě v Židovském muzeu, kam jsme vyrazili v lednu letošního roku,  jsme se zmínili již dříve. Odkaz na náš článek si dovolujeme přiložit  níže ještě jednou. Naleznete zde nejen povídání o našem setkání s paní Doris, ale rovněž ukázku prací žáků, s nimiž jsme soutěžili v oblasti výtvarného pojetí výše zmíněného tématu. Děti se do přenesení získaných vědomostí o dané oblasti lidských dějin pustily se značným odhodláním a respektem. Velkým překvapením a zároveň potěšením pro nás bylo červnové zjištění, že jsme se v onom mezinárodním projektu umístili na krásném druhém místě, což je pro nás velká čest a nesmírně si daného ocenění vážíme. A právě tato skutečnost vedla naše středeční kroky zpět do Prahy. Vím, co se stalo - Pocta paní Dagmar Lieblové (ženě, která nás v letošním roce již opustila a která po sobě zanechala v myslích a srdcích mladých lidí nesmazatelnou stopu svého životního osudu). Takto zněl hlavní titul včerejší vernisáže, na níž jsme byli jako jedna z vítězných škol pozváni. A to jsme nemohli odmítnout. Z úcty k pamětníkům i obětem druhé světové války.  Podstatou slov "Vím, co se stalo..." je povědomí mladé generace o moderních dějinách, o osudech těch, kteří prošli koncentračními tábory a v mnoha případech ztratili všechny své blízké. Přesto na život nezanevřeli, nevzdali se a rozhodli se o svých příbězích podělit s mladou generací, následnými nositeli jejich odkazu pro nás, pro budoucí svět, který se rychle mění a v němž je čím dál těžší předávat dětem vyvážené a nezkreslené poznatky o dění kolem nich. Kolem nás. 

Prohlídka dalších dvou synagog - Staronové a Španělské. Návštěva starého židovského hřbitova. Hrob rabína Leviho i misto, kde se modlíval. Pověst o Golemovi. Židovská symbolika, úcta k zemřelým. Řada geografických a historických údajů o judaismu. To je jen pouhý zlomek našich včerejších zážitků a poznatků, jež pro nás bylo úctyhodnou odměnou za zapojení se do spolupráce. Vernisáž vítězných prací a opětovné setkání nejen s paní Doris, nýbrž všemi pamětníky, kteří muzeu napomáhají v jeho úsilí zachovat židovské tradice a kulturu. Vzácné okamžiky, rozličná emotivní atmosféra, ocenění vítězů. To vše za přítomnosti České televize. Alespoň zprostředkovaně skrze fotografie publikované níže bychom se s Vámi rádi podělili o naše včerejší toulky Prahou.

Vzácností se pro nás staly rovněž věcné dary. mimo jiné knižní publikace "Přepsali se, tak jsem tady - Příběh Dagmar Lieblové" či "Transport za věčnost", jejímž autorem je pan František Tichý. Spisovatel knih pro děti a mládež, s nímž jsme se včera měli jedinečnou příležitost také setkat a požádat ho osobní věnování do knihy vepsané. Za svou výše zmíněnou knihu obdržel ocenění Litera za knihu pro děti a mládež.

Jsme velmi rádi, že jsme se do obou projektů zapojili a zdárně jimi prošli do úplného konce. Vnímáme je totiž jako další nedílnou součást vzdělávání a propojení teoretických poznatků s praktickým životem. Nejen jako zpestření výuky, ale také jako výjimečnou příležitost propojení mladé a starší generace, jejichž životy se takto mohou jedinečným způsobem protknout. 

Historie, literatura, geografie, setkání rozdílných kultur, osobní obohacení našich vědomostí i našeho ducha. Setkání s dětmi z jiných škol, zhlédnutí jejich prací. A především předání povědomí o minulosti a životě našich předků i pamětníků našim dětem - žákům, loňským a letošním deváťákům. To vše nám právě ukončené projekty poskytly a této skutečnosti si nesmírně vážíme.

Děkujeme touto  cestou také samotnému Židovskému muzeu Praha za unikátní a neopakovatelnou možnost být součástí ojedinělých projektů, jejichž je patronem. Poznatky a zkušenosti z historie by neměly stát stranou, a tak i nadále jako dosud budeme usilovat o potřebné prolínání školní výuku s exkurzemi a projekty různorodého dějepisného charakteru. Neboť, jak již pronesl Marcus Tullius Cicero: "Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob." 

Lukáš Michael Pitřík