Společně na Lysou

Na Lysou horu jsme šly nesčetněkrát, ale nikdy s žáky 2. a 4. třídy a s průvodci. Díky programu Společně na Lysou se nám obé splnilo.

Ve středu 20. 06. jsme dojeli autobusem a vlakem do Ostravice, odkud se naše kroky začaly ubírat směr Peřeje, Medvědí skála, chata Ostrá, Albínovo náměstí, Ondrášovy díry, Lukšinec, Lysá hora, Opičárna, Ostravice železniční stanice. A že těch kroků nebylo málo, svědčí číslo z krokoměru, který měla na ruce Valy Heryán - 33 346. V přepočtu 17 kilometrů.

A protože po cestě jsme měli díky průvodcům o zábavu postaráno, cesta nám ubíhala rychle. Jednotlivá zastavení by se mohla jmenovat Ryby v řece Ostravici, CHKO a jak se v ní chovat, Stromy, Beskydské orchideje, Šelmy v Beskydech, Stopy, Ochutnávka kyčelnice, Čichová zkouška douglasky tisolisté, Vábení zvířat, Ondrášovy díry či Pravidla bezpečnosti na horách.

O půl druhé jsme v plném počtu dosáhli výšky 1 323 metrů nad mořem.

V teple, suchu a bezpečí Bezručovy chaty jsme u pozdního oběda mohli pozorovat, kterak venku lije jako z konve, padají kroupy a lítají hromy, blesky.

Když bouře přešla, vydali jsme se na cestu dolů. S písničkou na rtech "V nohách mám už tisíc mil..." a při hře Kolíček jsme byli za chvíli dole. Nikdo nechtěl dojít do cíle s kolíčkem na batohu, proto kolíčky během sestupu neustále nepozorovaně měnily své majitele. A jak to dopadlo? V železniční stanici Ostravice jsem jeden kolíček na batohu objevila já a druhý paní učitelka Němcová.

Na tento výstup na nejvyšší vrchol Beskyd budeme obě, a doufáme, že i děti, dlouho vzpomínat.

Táňa Němcová a Lenka Ševčíková