Ve škole se nenudíme

V době distanční výuky jsme se my učitelé těšili na den, kdy zase budeme s dětmi v přímém kontaktu a budeme učit prezenčně. Upřímně jsem nevěřila, že se toho letos ještě dočkáme. Jsem ráda, že opak byl pravdou.

Poslední dva měsíce tak byly plné prožitkového učení a utekly jako voda. Žáci čtvrté třídy si například zažili týden s RYTÍŘI, který vyvrcholil rytířským turnajem nebo projekt na téma ROSTLINY A ŽIVOČICHOVÉ V OKOLÍ TEKOUCÍCH VOD, ve kterém si děti nastudovaly vše o životě zadaných rostlin a živočichů, napsaly divadelní hru, připravily loutky a scénu a na konci týdne své představení před třídou zahrály. Ve vzpomínkách dětem zůstane i den, kdy děti na školní zahradě z jílu a vody vysochaly (stejně jako rabín Löw) GOLEMA.

S nástupem června jsme mohli vyrazit také do přírody: na JANOVICKÝCH LOUKÁCH jsme sbírali traviny a luční kvítí, v okolí SKALICKÉ MORÁVKY jsme zase pozorovali divokou přírodu a na mé zahradě v Raškovicích jsme na vlastní kůži zakusili, co je to STANOVÁNÍ. A protože stanování je trampská záležitost, psaly děti po skončení akce ve škole zápisy do cancáku. Níže přikládám střípky z jednotlivých zápisů. Věřím, že po jejich přečtení Vám vznikne ucelený obraz o tom, jaké to očima dětí bylo a jak moc si tuto třídní akci, která byla naší rozlučkovou, užily. Zvláště, když některé děti stanovaly poprvé v životě a namísto očekávaného jasného počasí přišly i deště a bouřka. Předtím bych však ráda poděkovala rodičům za buchty, řezy, bábovky, muffiny, koláče, bublaniny, chleby, šneky, toasty, limonády a jiné dobroty, které dětem s sebou na stanování nabalily... Svačiny i snídaně tak byly velmi bohaté a moc mi pomohly s vytvořením zázemí!

Stanování bylo boží, moc jsme si to užili!

Trocha nadsázky: Asi po čtyřhodinové práci byly všechny stany postavené.

Když jsme dojeli, začalo pršet. Tak jsme se převlékli do plavek, běhali po zahradě a hráli vodní bitvu. Holky používaly jako zbraň konve, kluci vodní stříkačky a zbraně. Na Iva ale použily i bláto, musel jsem ho ostříkávat 5 minut hadicí, ale i tak vypadal jako Golem a musel se jít umýt do Mohelnice.

Pohled z druhé strany: My jsme kluky zalévali konvemi. Na Iva jsme vylily "kýbel". Nevšimly jsme si, že na spodní straně bylo bahno. Vypadal jako Jožin z bažin. Ivo se strašně smál a já taky.

Potom jsme jezdili na vodní skluzavce a já jsem jezdil až do trávy. A jak jsme skončili, byl jsem celý od bláta a trávy. Museli nás ostříkat hadicí.

Můj největší zážitek byl, když jsem v dešti oběhl bez bot celý dům a skákal jsem v dešti na trampolíně.

S Honzou jsme hráli na trampolíně soutěž a já jsem prohrál. Honza je prostě dobrý!

Nejvíce jsem si užil s kamarády v řece. Koupali jsme se, plavali a potápěli. Také tam bylo království chrostíků...

Míša v řece našla poklad: A v tom jsem to spatřila! Poklad! Paní učitelka ho vzala. Sice trošku smrděl, ale no co, byl krásný, byla to ponožka LOTTO. Celou cestu zpátky ji Vašek nesl, jmenovala se ryba. Na zahradě ji dal na plot. Zůstala tam, aby odlákávala zloděje.

Když byla bouřka, tak šli všichni dovnitř k paní učitelce. Rozdělili jsme se na dvě skupiny: skupina Párek a skupina Vaječina. Každá si připravila večeři.

Když přestalo pršet, šli jsme ven rozdělat oheň. S Kájou jsme malovaly kamínky a celá třída opékala Honzovy marshmallowny. Hráli jsme Hu-tu-tu-tu a ruské skrývky. Já jsem se schovávala všude s Kájou. Potom jsme se schovali s Tondou v boudě a s Rozi v keři. Bylo to boží!

Večer jsme měli stezku odvahy, byli jsme pokakaní strachy a pištěly jsme. Poprvé jsme to nedaly, ale podruhé s námi šli kluci a potom jsme to už zvládly.

Nejlepší byla stezka odvahy, protože to bylo strašidelné. U karavanu blikala světýlka a hrála tam strašidelná hudba. Sofi, Emi a Ani se zděsily tak, že jsem se polekala i já na startu. Zdrhaly a hrozně nahlas řvaly.

Jak jsme měli stezku odvahy, tak jsme se s Vítkem a Valčou trochu báli. Ale když jsme zjistili, že je to David, šli jsme do toho.

Tondovi vypadl zub a já s Kájou a Emou jsme udělaly pro Tondu vzkaz a daly jsme mu do dopisu 2 oplatky a podepsaly jsme se jako zoubková víla.

Šli jsme spát a měli jsme v plánu vstávat v 1 hodinu ráno, ale zaspali jsme.

Ráno se Viktor vzbudil a vzbudil Mattea, ti dva potom vzbudili mě. Potom mi řekli, že je sedm hodin ráno a že se mám balit, tak jsem se začal balit. Za chvíli přišla paní učitelka a říkala, že jsou čtyři hodiny ráno a já se na Viktora naštval a šel jsem spát.

Na druhý den pršelo, a tak jsme namísto plánované výpravy hráli BANG! Ve trojici jsme zničili všechny bandity a odpadlíka. Zahrál jsem si po boku paní učitelky a Mattea.

Potom jsme hráli s holkami petku bez petky.

Když přestalo pršet, tak jsme jeli auty až ke škole.

Jsem ráda, že jsem s touto veselou a hravou třídou mohla strávit 4 roky. Už teď vím, že mi budou chybět.

Lenka Ševčíková