Od pekaře po čtyřkolky

Školní výlet 4. B ŠTRAMBERK – Od pekaře po čtyřkolky

V pátek 6. června 2025 se naše třída 4. B, kromě jednoho nemocného spolužáka, vypravila na svůj závěrečný výlet do městečka Štramberk, kde jsme měli zajištěný program, ve kterém si každý mohl užít to, co ho zajímá a baví. Výlet byl protkaný slunečními paprsky a plný nových radostí a poznání, ze kterých napsaly děti svoje nejsilnější zážitky:

Radim Burda – Cesta vlakem do Štramberku:

Odjezd vlaku do Ostravy byl ráno v 6:51 hodin z Pržna a jeli jsme do Ostravy hl. nádraží. Na přestup do druhého vlaku jsme měli pouhé 4 minuty. Rychlík do Štramberku byl celý zelený a paní vlakvedoucí mu říkala "zelená baterka". Jízda rychlíkem se mi líbila.

Valérie Holešová – Pekárna štramberských uší:

Ahoj, byli jsme v pekárně štramberských uší U Káči. Když jsme tam přišli, ucítili jsme úžasnou vůni štramberských uší a moc jsme se těšili do pekárny. Před pekárnou na nás už čekal hlavní pekař a vyprávěl nám starou pověst o Štramberku: "Ve 13. století vtrhli na Moravu Tataři. Lid celého okolí hledal záchranu na kopci Kotouč u Štramberku. Tataři tam několikrát zaútočili. Potom se strhla bouře a voda naplnila rybníky nad tatarským ležením. Toho obhájci Kotouče využili, prokopali hráze a Tatary zatopili. Tataři měli s sebou jako válečnou kořist v pytlích nasolené uřezané uši. Od té doby se pečou ve Štramberku právě perníčky ve tvaru uší." Potom jsme už šli do pekárny a pan pekař nám vysvětloval přípravu těsta na štramberské uši. Na závěr jsme si vyrobili i ucho vlastní. Bylo to skvělé, nikdy předtím jsem si vlastní ucho nevyrobila, až teď. Chutnalo báječně!

Miriam Gajová – Mini zoo:

Po pekárně štramberských uší jsme šli do mini zoo, kde nás uvítal pan chovatel a cestovatel Marek Jeřábek. Nejdříve nám ukázal velkého žlutého hada, kterému říkali Julinka – krajtu tygrovitou světlou, lat. Python molurus, která právě dojídala potkana. V dalším akváriu jsme viděli krásné oranžové ryby, lat. Cichlidy papouščí. Jmenují se tak proto, že jejich ústní otvor vypadá jako papouščí zobák. Naučil nás i říkanku, abychom věděli, který had z korálovek, lat. Lampropeltis polyzona, je jedovatý: "Červená a žlutá – smrt tě čeká krutá, červená a černá – můžeš býti klidná." Pak jsme přišli k chameleonovi, kterého jsme za správně uhodnuté otázky dostali já a Filip na ruku. Viděli jsme i želvu kajmanku, která má třetí nejsilnější čelist na světě. Když jde tahle želva přes cestu a proti ní jede auto, tak auto skončí v příkopě a želva jde klidně dál. Pan chovatel nám ukázal tvora baziliška, který umí běhat po vodě a také žáby, které sbírají lovci v pralese, aby si o ně mohli otřít šípy na lov. Pak střelil čistou šipku směrem na Filipa a ten měl ukázat, jak ve skutečnosti po zásahu otrávenou šipkou umírají opičky, které lovci jedí. V dalších teráriích jsme viděli ještě pavouky sklípkany nebo svlečenou hadí kůži. Nakonec se každý, kdo chtěl, mohl vyfotit s hadem škrtičem – krajtou královskou. Had byl na omak studený, a to bylo dobře, protože když je teplý, je to znamení, že má hlad. Byla to výzva pro odvážné!

Mikuláš Kozubík – Štramberská Trúba:

Chci vás seznámit se Štramberskou Trúbou: Cesta nahoru měla něco okolo 300 schodů, samotná Trúba má 166 schodů. Po výstupu nahoru na věž jsme se od paní průvodkyně dozvěděli různé zajímavosti, například proč jsou schody ve věži pravotočivé: Rytíři, kteří chtěli dobýt věž, drželi meč v pravé ruce, tudíž se jim špatně šermovalo, protože po pravé ruce měli schodiště. Výhodu měli obránci, kteří byli nahoře a mečem v pravé ruce mohli dobyvatele zahnat pryč. Nahoře ve věži byla čtyři malá okna, ve kterých byly barevné okenní tabulky podle ročních období: zelená – jaro, žlutá – léto, oranžová – podzim a modrá – zima. Ve spodní části věže byla i hladomorna. Celá Trúba měří asi 36 metrů. Nahoře v Trúbě byl okolo věže takový balkónek, ze kterého byl velký výhled do okolí. Další zajímavost je, že dvakrát ročně se na Trúbě konají adrenalinové závody ve slaňování dolů z věže. Cestou dolů jsme pak dostali za úkol najít na tabulce jméno člověka, který nechal Štramberskou Trúbu po zřícení hradu Štramberk zrekonstruovat – byl to MUDr. Adolf Hrstka, jehož jméno je na pamětní desce u úpatí věže. Cesta dolů z věže byla zábavnější než nahoru. Dole jsme se fotili s naší paní průvodkyní.

Kristýna Muroňová – Polední přestávka – rozchod:

Jakmile jsme se vrátili ze Štramberské Trúby, měli jsme rozchod na náměstí ve Štramberku. Rozdělili jsme se na skupinky a mohli jsme jít kamkoli na náměstí nebo do pizzerie poblíž. Ve skupince, ve které jsem byla já, byly jenom samé holky a samozřejmě jsme hned šly nakupovat to podstatné – tedy štramberské uši. Ve Štramberku si můžete koupit tuhle pochoutku s jakoukoli náplní, třeba i se zmrzlinou! Potom jsme si sedly na lavičku a pozorovaly kluky, jak se vracejí z pizzerie. Jejich krabice s pizzami vypadaly skoro stejně velké jako oni. Sledovaly jsme také, jak si paní učitelky pijí v klidu kafíčko a mezitím jim po náměstí pobíhá jedenáct dětí. Líbilo se mi, že paní učitelky měly tu odvahu nás nechat jen tak samotné. Sice se na nás dívaly, ale bylo to jiné, než být všichni pohromadě. Na zakončení rozchodu na náměstí nás paní průvodkyně vyfotila u kašny fotoaparátem Polaroid, ale na fotce jsme byli hodně malí, tak zde vidíte jinou.

Ema Šuléřová – Keramická dílna:

Paní majitelka se jmenuje Lenka Horecká. Tvorbou keramiky se zabývá už od roku 1992, kdy vznikla dílna pod štramberskou Trúbou. Zaměřuje se především na ručně točenou keramiku a vyrábí keramiku užitkovou i dekorativní, především hrníčky, zvonky, číše, džbány, konvice, misky, talíře nebo aroma lampičky. Mohli jsme si vyzkoušet točení keramické hlíny na kruhu a všem se něco hezkého povedlo. Zajímavostí byli také čtyři kocouři paní majitelky, z nichž dva jsme tam mohli vidět a pohladit si je. Jmenovali se Bertík a Kuba a oba to byli velcí a dlouhosrstí kocouři. Na závěr jsme si mohli koupit na památku něco z ručně vyráběné keramiky, např. keramický hrníček, náhrdelník se srdíčkem nebo zvoneček. Paní Horecká nám o své zálibě v keramice moc hezky povídala a všechny věci vypadaly vážně hezky. Vyzkoušet si vyrábět ručně točenou keramiku bylo zábavné, ale jednoduché to není.

Matyáš Kozel – Projížďka na terénních čtyřkolkách:

Na řadu přišel vrchol dne a já se svou třídou jsme šli z keramické dílny rovnou na projížďku na terénních čtyřkolkách. Když přišli na velkou louku u lesa, vyfotili jsme se společně na houpačce a pak už jsme šli jezdit. První malý okruh byla taková "autoškola", abychom si to vyzkoušeli. Čtyřkolky byly trochu starší kousky, protože ztuha zatáčely a brzda málo brzdila. Kdo nechtěl jezdit sám, tak jel s paní průvodkyní v tandemu. Já jsem jel sám. Čtyřkolka byla hodně pomalá, jsem zvyklý na rychlejší. Všichni jsme byli zablácení od bahna, protože tam byly velké a hluboké kaluže. Na velkém okruhu pod loukou byly totiž díry a terén byl hodně blátivý. Cestou zpátky na vlak jsme šli lesem a tam byl pěkný chládek. Výlet do Štramberku se mi moc líbil.

Jakub Hrtoň – Návrat zpět na nádraží kolem ZŠ Štramberk:

Když si každý 2x zajezdil na terénní čtyřkolce, tak jsme šli zpátky na nádraží. Paní průvodkyně nás vedla lesem, kde bylo skvělé chladno. Cestou jsme viděli i místo, kde je chráněné území a byl odsud krásný výhled na štramberskou Trúbu. Z lesa jsme vyšli přímo u Základní školy Štramberk. Venku u školy bylo pod stromy velké venkovní hřiště s houpačkami a prolézačkami pro děti. Tam nám paní průvodkyně zmizela, protože šla pro odměny za absolvování celodenního výletu s programem. Na nádraží jsme pak od ní dostali čerstvý perník ve tvaru štramberské Trúby a společnou fotku z Polaroidu u kašny na náměstí. Perník všem krásně voněl, protože byl čerstvý a měkký. Mňam, měl jsem chuť ho hned sníst.

Filip Kelnar – Cesta vlakem zpátky domů:

Ze Štramberku jsme odjížděli vlakem v 15:43 hodin a jeli jsme jenom jednu zastávku do Veřovic. Tam jsme museli přestoupit na vlak do Frýdlantu nad Ostravicí. Cesta vlakem nám rychle uběhla, protože jsme dělali blbosti a hráli hry. Ve Frýdlantu n. Ostravicí jsme opět rychle přestoupili, tentokrát do dvoupatrového krásného vlaku, kde jsme si jízdu užívali ve 2. patře. Jeli jsme do Pržna, kde si nás vyzvedli rodiče a my jsme mohli jet domů odpočívat po náročném dni plném zábavy, her a poznání.

Oliver Kamenišťák – Zhodnocení programu výletu za kluky:

Ahoj, já a moje třída jsme se zúčastnili výletu do Štramberku. Byli jsme celkem na pěti různých zážitcích: První zážitek byl v pekárně – příprava štramberských uší. Druhý zážitek byl v mini zoo s hady. Třetí zážitek byl výšlap na Trúbu, na kterou vedly dvě cesty. My jsme si samozřejmě museli zvolit tu náročnější – tedy po schodech. Čtvrtý zážitek byl v keramické dílně, tam jsme tvarovali keramickou hlínu do nějakého tvaru, který měl alespoň vzdáleně připomínat hrneček. Pátý a poslední zážitek byl s terénními čtyřkolkami, které nebyly podle mě úplně připravené na tolik jízdy chtivých dětí. Nicméně výlet byl SUPER a respekt paní lektorce, protože (ano přiznávám), někdy tato třída je jak žijící chaos. Naproti tomu přístup paní lektorky byl klidný a vědomosti velké. Výlet byl dobrý (soudím podle toho, že se všichni na fotkách pořád smějí) a moc za něj děkuji paní učitelce Božence i lektorce Elišce.

Tereza Golová – Zhodnocení programu výletu za holky:

Naše třída jela na svůj závěrečný školní výlet do Štramberku. Museli jsme vstávat brzo ráno v 6 hodin. Měli jsme sraz na nádraží v Pržně a odtud jsme jeli vlakem do Ostravy a potom do Štramberku, kde na nás čekala průvodkyně Eliška Jansová z agentury Rikitan. Čekalo tam na nás pět různých aktivit. První aktivita byla pekárna štramberských uší, kde jsme si upekli místní pochoutku – štramberské ucho a také ho hned snědli. Po dobrém gurmánském zážitku jsme šli do mini zoo. Bylo to zajímavé a vzrušující držet živého hada škrtiče na vlastním krku. Pak jsme šlapali po strmých schodech na prohlídku věže, které se říká Štramberská trúba. Líbil se mi pohled z výšky z ochozu věže, ale trochu jsem se i bála, protože tam hodně foukalo. Pak jsme měli téměř hodinový rozchod na náměstí, během kterého jsme si mohli koupit, co jsme chtěli. Bylo to fajn, že jsme chodili sami bez dozoru učitelek. Pak nás čekala keramická dílna. Zkusili jsme si z keramické hlíny něco utočit na kruhu. Bylo to poučné a zajímavé. Poslední aktivita byly terénní čtyřkolky. Na terénní čtyřkolce jsem nikdy předtím nejela a bylo to dobré. Výlet se mi moc líbil.

Aleš Vojkovský:

Ráno 6. června jsem se probudil do slunečného dne a mí kamarádi a paní učitelky jeli na krásný výlet do Štramberku. Já jsem z důvodu nemoci jet nemohl, ale věřím, že to musel být pěkný zážitek. Kdybych tam byl, tak by to byl ten nejlepší výlet na rozloučenou (jako všechny). Moc bych chtěl za všechny spolužáky poděkovat paní učitelce Boženě Minichové a Aleně Raškové za ty roky.