Praha očima dětí

Ve dnech 24. a 25. dubna vyrazily děti 4. A třídy na školní poznávací výlet do Prahy. Po návratu o tom napsaly reportáž.

Část první, PRAHA A VLAK

Matyáš Černiak

Do Prahy jsme jeli žlutým vlakem z nádraží Ostrava Svinov do stanice Praha hlavní nádraží. Cesta tam byla trochu klidnější než cesta zpátky. Dělali jsme blbosti, ale také jsme četli GAMEBOOK o vládě Karla IV., řešili křížovky, spojovačky, kreslili portrét Karla IV., poslouchali hudbu a objednávali si jídlo.

Z Ostravy Svinov jsme měli odjíždět ze třetího nástupiště. Asi minutu před příjezdem ale hlásili, že RegioJet přijede na nástupiště druhé, takže jsme rychle běželi tam. Stihli jsme to tak tak. Hlavně, že jsme dojeli bez nehody. Cesta vlakem se mi moc líbila, ještě nikdy jsem takovým vlakem nejel.

Část druhá, NICHOLAS WINTON A JEHO DĚTI

Jakub Skotnica

Na hlavním nádraží v Praze se na prvním nástupišti nachází socha Nicholase Wintona.

Nicholas Winton byl pán, který zachránil skoro 700 dětí před začátkem druhé světové války. Ty děti byly převezeny vlaky do Velké Británie. Přesněji do Londýna, hlavního města Velké Británie.

Část třetí, JAK JSME BYLI U PRAŽSKÉHO ORLOJE

Oliver Kokeš

Když jsme byli na Staroměstském náměstí, plnili jsme úkoly. Měli jsme zjistit, kolik schodů vede do barokního chrámu svatého Mikuláše a co je napsáno na pomníku mistra Jana Husa. Potom jsme měli spočítat, kolik českých pánů tady bylo po bitvě na Bílé hoře popraveno. Bylo jich 27, ale jeden z nich spáchal před popravou sebevraždu, tak je na náměstí 28 křížů. Také jsme viděli odbíjet orloj a bylo to zábavné, protože zrovna když začal odbíjet, vyšla ze Staroměstské radnice svatba a všichni začali tleskat.

Část čtvrtá, MUZEUM KARLOVA MOSTU A PRAŽSKÉ BENÁTKY

Dorota Pečinková

Ahoj, já a moje třída Vás chceme seznámit s Muzeem Karlova mostu. Jako první jsme se samozřejmě museli nasvačit, bylo to super, někdo měl řízky, někdo toasty a sladkosti.

Hned na začátku mě zaujalo datum, kdy se Karlův most začal stavět, bylo to roku 1357 dne 9. 7. v 5:31 hodin. Všechno to jsou totiž souměrně uspořádaná, lichá čísla. U vstupní brány to vypadalo asi nějak takhle: 135797531.

Po svačině nás přivítal milý pán a vzal nás do místnosti, kde byla zmenšenina Karlova mostu, u které nám pan průvodce vysvětlil, jak probíhala jeho stavba. Potom nám ukázal nářadí, které kameníci při stavbě mostu používali. Zmínil se i o Karlu IV., viděli jsme i portréty jeho čtyř manželek. Ve sklepení muzea jsme mohli obdivovat zbytky Juditina mostu, na jehož místě byl postavený Karlův most.

Protože jsme v muzeu byli asi týden po Velikonocích, měli ještě velikonoční výzdobu, třeba velkého kohouta, u kterého jsme se taky museli vyfotit.

Ve 14 hodin už jsme sešli k Vltavě do přístaviště, kde na nás čekala loď. Před naloděním jsme si mohli vybrat limonádu nebo čaj a při vstupu do lodi nanuk nebo perník. Já si vybrala limonádu a nanuk. Když jsme se usadili, přivítal nás pan kapitán a vypluli jsme. Pan kapitán nám povídal o době, kdy se na Vltavě bruslilo, kdy byly povodně, povídal o ledolamech, stavbách v okolí mostu… Před Smetanovým muzeem nám pustil i kousek symfonické skladby Vltava. Pluli jsme přímo pod Karlovým mostem, zavítali jsme i do Čertovky. Samozřejmě jsme viděli plno živočichů, např. nutrie, lysky, kachny divoké, labutě a určitě je tam mnoho dalších.

Proto neváhejte a určitě se na tato dvě místa zajeďte podívat. Stojí to za to!

Část pátá, SOCHA BRUNCVÍKA

Šimon Lex

Když nám paní učitelka na Karlově mostě zadala úkol, ať najdeme sochu Bruncvíka, tak se ho všechny týmy vydaly hledat. Cestou jsme míjeli partu zpěváků, kteří hráli opravdu dobře. Já jsem si i na chvilku zatančil, někteří kluci jim přispěli i do klobouku. Ale pak jsme pokračovali v pátrání. Když jsme na konci Karlova mostu zjistili, že žádný tým sochu Bruncvíka nenašel, rozhodl se náš tým trochu podvádět – na telefonu jsme si vyhledali, kde se socha Bruncvíka nachází. Zjistili jsme, že je poblíž řeky Vltavy. Potom už bylo snadné ji najít. Na závěr jsme se s Bruncvíkem vyfotili a úkol byl splněn!

Část šestá, VÝSTUP NA PETŘÍN

Jaquelina Leisser

Šli jsme do kopce kolem kvetoucích stromů. Nahoře jsme viděli Hladovou zeď, kterou nechal postavit Karel IV. a Petřínskou rozhlednu. Když jsme se nasvačili, tak jsme šli do zrcadlového bludiště. Bylo to fajn.

Část sedmá, RESTAURACE U ČTYŘ BERNARDÝNŮ

Anežka Nezhodová

V restauraci jsme měli večeři, samozřejmě jsme měli naše nejoblíbenější jídlo, a to byly ŘÍZKY! Péťa je měl snězené do 3 minut. Mohli jsme si vybrat pití, buď malinovku, nebo kofolu, já jsem si nevybrala nic, protože jsem neměla chuť.

Měla jsem narozeniny, takže mi celá třída zpívala, strašně mě to dojalo.

Holčičí stoleček uctíval řízky, bylo to moc legrační, některé holky ho i pusinkovaly.

Celý večer jsme si užili, stejně jako celý výlet do Prahy. Už se těšíme na další školní výlet, kde si zase dáme POSVÁTNÉ ŘÍZKY.

Část osmá, MUZEUM PRAHY

Samuel Kokeš

V Muzeu Prahy jsme si objednali program Praha Karla IV. Nejprve jsme prošli portálem a octli se ve středověku. Losovali jsme, kdo si zahraje na Karla IV. a Jony v losu vyhrál, takže se stal králem. Bára byla Arnošt z Pardubic a Jonáše korunovala – nasadila mu korunu, do ruky mu dala zlaté jablko a zlatou vařečku. Potom si Jonáš vybral svou družinu, a to byl Péťa a Ani. My ostatní jsme byli občané.

V muzeu byly modely z 3D tiskárny. Byly to modely staveb, které nechal Karel IV. postavit. Na jednom modelu jsme viděli, jak se Praha za vlády Karla IV. rozrostla. Byla dokonce větší než Paříž.

Na závěr jsme z kostek stavěli Karlův most, chrám sv. Víta, dům U kamenného zvonu, kde se Karel IV. pravděpodobně narodil… Potom jsme prošli kouzelným portálem zase zpátky do současnosti.

Část devátá, JAK JSME JELI METREM

Rebekah Neuwirth

Pražské metro má 3 trasy: zelenou trasu A, žlutou trasu B a červenou trasu C. Metro A bylo nejrychlejší.

Do metra jsme jeli po eskalátoru. Ten u Hradčan byl o hodně delší než ostatní. Kolem byly reklamy. Nevýhoda byla, že kdybychom se chtěli sklouznout na šikmé ploše mezi jezdícími schody, tak by to nešlo, protože tam byly kovové špičky, na které bychom se napíchli.

Na fotce z metra vidíte celou moji třídu, ale paní učitelka tam není. Proč? Protože právě fotila.

Chcete si přečíst smutnou historku? Jestli ano, čtěte dál. Jestli ne, tak se s Vámi loučím.

VELMI SMUTNÁ HISTORKA: V novinách se psalo, že paní šla se psem na metro. Měla ho na vodítku. Když metro přijelo, paní nastoupila, ale pes na vodítku zůstal venku. Metro se rozjelo. Kdo jel metrem, ví, co se stalo.

Část desátá, STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ

Samuel Moješčík

Ve 12:00 proběhlo u Pražského hradu střídání stráží. Vypadalo to tak, že napochodovali tři vojáci a dva z nich převzali hlídku. Nemohli se zasmát a ani se pohnout. Myslel jsem si, že příslušník hradní stráže nesmí ani promluvit, ale když k Pražskému hradu jela sanitka, tak nám řekl, ať jdeme na stranu.

(Poznámka učitele: Od této chvíle většina kluků po Praze pochodovala.)

Protože jsme se o hodinu zpozdili, neviděli jsme vnitřek chrámu svatého Víta. Ale pan učitel Pitřík slíbil, že do něho v 9. třídě půjdeme.

Část jedenáctá, TŘETÍ NÁDVOŘÍ

Jonáš Kvasnička

Než jsme jeli domů, šli jsme se podívat na chrám svatého Víta alespoň zvenku. Protože pršelo, mohli jsme pozorovat chrliče, kamenné příšery na konci okapů, jak chrlí vodu.

Pořád jsem musel myslet na vojáka u vstupu do hradu, co měl hnědou čepici, černé pevné boty, maskáčové kalhoty, bundu a nosil při sobě (nevím to jistě) AR-16.

Na třetím nádvoří byl hodně vysoký sloup z jednoho kusu žuly dovezený až z Mrákotína. (Jedná se o památník obětem 1. světové války.)

A ještě jedna věc: viděli jsme Českou televizi. V chrámu svatého Víta totiž proběhla tento den mše za papeže.

Část dvanáctá, MUZEUM FANTASTICKÝCH ILUZÍ

Barbora Halgašová

V Praze jsme byli v úžasném Muzeu fantastických iluzí. Nafotili jsme zde dobré fotky. Na jedné stojím na římse Pražského orloje, na jiné se schovávám s Anežkou v myší díře před kočkou.

Část třináctá, VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ

Petr Schrom

Z muzea iluzí jsme šli na hlavní nádraží přes Václavské náměstí. Vyfotili jsme se u svatého Václava, svaté Anežky a Václavovy babičky neboli svaté Ludmily.

Na fotce jsou žáci 4. A třídy a Šimon, který nekouká do kamery. Dívá se na svatého Václava.

Na závěr bych ráda poděkovala naší spřátelené základní škole Jílovská na Praze 4, kde jsme mohli s dětmi ve spacácích přespat. Velký dík také patří kolegovi Lukáši Pitříkovi, který mi na školním výletě pomáhal. Svými znalostmi a poutavým vyprávěním zpestřil nejeden výklad.

Lenka Ševčíková