Průzkumníci z 1. A

Když jsme se nedávno ve škole bavili, čím budeme, až vyrosteme, nadchnul Teošek zbytek třídy tím, že bude dobrodruh! Nakreslil se s batohem a karimatkou na zádech, s mačetou v ruce, kompasem v kapse, kterak prozkoumává neznámý prales.

V posledním týdnu školy jsme si takovou hru na dobrodruhy zažili na vlastní kůži. Vyrazili jsme pěšky v krásném letním dni k janovickému rybníku. Cestou jsme se zdrželi v potoce. Děti si rozdělily kelímky s lupou, vyzuly boty a vydaly se prozkoumávat zdejší faunu: vylovily a zblízka si prohlédly pijavku, bruslařku, vodoměrkku, kuňku, ropuchu, chrostíky, pulce, malé žabičky, jepice…

Když jsme došli k janovickému rybníku, krásně nám vyhládlo. Ve stínu stromu jsme někteří na lavičce, jiní na dece posvačili a pozorovali přitom vážky a šplouchání ryb. Když vyskočila nad hladinu asi desátá ryba, neměli dobrodruzi dlouhého stání. Rozhodli se rybu ulovit. Napíchli na klacek pomeranč a čekali v tichosti, jestli přijde ryba ochutnat. Bála se. Vymysleli něco lepšího: vhodili na kraj rybníka kousek chleba a opět tiše čekali (vyzbrojení vlastnoručně vyrobeným kopím a sáčkem, ve kterém plánovali rybu odnést). Ryby kroužily okolo, ale ani jedna neměla odvahu se přiblížit. Do chlebíku se nakonec pustili zdejší pulci. A asi to pro ně byla ohromná pochoutka, protože se jich tu sešlo celé hejno. Nakonec dobrodruzi usoudili, že stejně nemají rybářské povolení (a sáček je děravý), a tak šli před odjezdem autobusu ještě prozkoumat zdejší meandrovitý potok.

Lenka Ševčíková