Vzhůru do oblak

Noc s Andersenem, II. stupeň

Ve dnech 16. – 17. dubna proběhla na naší škole (ne)tradiční Noc s Andersenem. Skvělá událost pro milovníky karimatek, spacáků, naší školy a hlavně knih! Ve středu odpoledne jsme se všichni sešli, a vydali se tak na naši dobrodružnou cestu příběhy.

Jako vždy jsme začali pasováním čtenářů pro nadcházející rok. A hurá na knihu! Letos se jednalo o příběh Ztracený v povětří, kde se Mikuláš se svým sousedem z jistých důvodů rozhodli postavit letadlo. A v tomto duchu se celá Noc nesla. Mimochodem, autorem knihy je český spisovatel Stanislav Beran, který nám byl představen malým osobním medailonkem, a daný příběh dokonce získal v roce 2023 ocenění Kniha dětského srdce, cena Václava Františka Suka. 

Jako vždy tak i letos jsme se zaměřili na práci s texty: jednotlivými vybranými částmi příběhu, který nabízí řadu rozličných epizod. My jako stěžejní linku zvolili právě výše uvedenou stavbu letadla. V úvodu jsme pracovali s několika citáty, na jejichž základě jsme měli odhadnout jejich vzájemné pojítko, které bude vykreslovat podstatu příběhu i charakter hlavních postav. Pracovali jsme s přesmyčkami, šiframi, tajemstvím, na základě textu kreslili obraz města Irkutsk a dostali prostor rovněž po stránce pisatelství - předvídání pokračování příběhu, o nějž se někteří z nás záhy podělili s ostatními. Kreativitě se meze nekladou, a tak jsme mohli vyslechnout i příběhy o vesmírných lodích a šílených bitkách. To vše jsme samozřejmě prokládali svačinkami, jako vždy těmi, které žáci ukuchtili doma. Děkujeme.

Vynechat jsme nemohli ani oblíbenou čajovnu. Letos pojatou jako Slepé rande s knihou – doporučované knihy jsme přinesli v bílých obálkách s nadepsanými upoutávkami. Vybrali jsme si knihu tedy jen podle obsahu. A samozřejmě jsme mohli i kousek "ochutnat". Obálky byly zpracovány tak, aby upoutaly pozornost a každá z nich nalákala ke své volbě.

Bez filmu by to nebylo ono. A tak jsme letos měli možnost zhlédnout snímek s názvem Myšák Stuart Little 2, v němž se rovněž objevila mimo jiné stránka letectví. Někteří žáci se také odebrali dříve na kutě, aby prodiskutovali své zážitky a vjemy.

Ani ve čtvrtek ráno se nezahálelo a budíček byl nařízen na 07:00 hod. Nejdřív jsme vyrazili naplnit si žaludky a následně jsme uspořádali nelítostný turnaj ve florbalu. Nějak jsme ty hlavy probudit museli!

Práci v náhodně rozřazených skupinkách jsme si taky velmi užili. Dostali jsme hromadu textu (dva rozličné a přitom podobné) a hledali podobnosti a rozdíly mezi částí textu knihy, tedy fikcí, a odborným textem. Oba zaměřené na postavu Jana Kašpara - známého českého aviatika, od jehož prvního vzlétnutí letadlem právě letos 16. dubna uplynulo 115 let. Kdo by po téhle aktivitě nechtěl vlastní letadlo? Skoro bychom ho zvládli složit sami. 

I tohle přání nám bylo splněno, dostali jsme domů vlastní malé letadélko k poskládání. Taky jsme samozřejmě napsali zpětnou vazbu, kam jinam než na papírový model letadélka, a dostali krásný pamětní list. A nezbývalo, než se opět se smutným a zároveň šťastným pocitem v srdci odebrat domů na Velikonoční prázdniny.

Vše, co se během letošní Noci s Andersenem odehrávalo, bylo krásně logicky i tematicky propojeno s knižním příběhem. Od počátku, až do úplného konce. Dotkli jsme se nejen samotného děje knihy, ale svou pozornost zaměřili také oblast letectví - snad i právě proto byl pro letošní rok stanoven společný outfit - šála (letecká) a bílé tričko. Bílá má totiž v letectví zvláštní význam - usnadňuje vizuální kontrolu letadla před každým letem – jakékoli praskliny, promáčkliny nebo jiné poškození jsou na bílém povrchu lépe patrné než na tmavých barvách. Bílá barva také napomáhá viditelnosti letadla v oblacích nebo při přistávání za zhoršené viditelnosti. Takže jsme se opět dozvěděli něco nového a zajímavého. Mimochodem, pojítkem jednotlivých aktivit se nám stal model historického letadla Jana Kašpara, o jehož životě jsme mohli během čtvrtečního dopoledne zhlédnout krátký snímek:

Jako poslední jsme ještě dostali jeden krásný úkol: Jelikož Mikuláš, jeho soused Čurda i Jan Kašpar měli svůj sen, byli jsme rovněž my požádáni o to, abychom svůj sen zapsali na malý pergamen a vhodili bez sdílení s ostatními do sklenice se zátkou. Ať už jsme snili o další knize, nebo to bylo něco většího, sešlo se takových snů v lahvi mnoho. A to bylo přece také jedno z poselství  letošní Noci: "Člověk s velkými sny je mocnější, než ten se všemi fakty."

Závěrem by bylo nasnadě poděkovat našim leteckým průvodcům, kterými se stali paní učitelka Zuzana Ručková, paní učitelka Markéta Lúčanová a pan učitel Lukáš Pitřík.

Odcházeli jsme s posledním citátem (myšlenkou) v hlavě, jehož podstata pramenila z letního dobrodružství Mikuláše: "Být šťastný neznamená mít všechno, ale vážit si toho, co mám."

Za všechny mladé čtenáře Andrea Pospíšilová, bývalá žákyně školy