Myši patří do nebe

15.02.2023

První únorový den na janovické škole pojali netradičně. Inspirováni knihou Myši patří do nebe tam pro děti učitelé připravili projektový den.

Děti si ho prožily ve speciálně vytvořených skupinách. V jedné třídě se tak na prvním stupni sešli zástupci 1., 2., 3. a 4. třídy a na 2. stupni zástupci 5., 6., 7., 8. a 9. třídy.

Možná se ptáte, proč jsme vytvořili skupiny napříč školou?

Skupiny napříč ročníky významně napomáhají rozvoji přátelských vztahů mezi žáky na škole. Starší žáci pomáhají mladším, jsou pro ně vzorem, mladší se pro své nápady, dovednosti úměrné věku i vidění světa stávají platnými členy týmu. Díky projektu se děti, které se dennodenně potkávají na chodbě školy, znají jménem, srdečně se zdraví, mají radost z výstupů, kterých svou spoluprací v projektu dosáhly.

Co bylo smyslem projektu?

Na úplném začátku jsme chtěli seznámit děti s knihou, která byla zfilmovaná. V Janovicích se totiž znovuotevřelo kino a chtěli jsme, aby promítání (propojení literární a filmové verze) bylo součástí tohoto projektu.

Také se nám líbila témata, která kniha Myši patří do nebe skýtá. Prvním velkým tématem bylo kamarádství. V knize i ve filmu jsme našli tak velké myšlenky o přátelství, že jsme se nad nimi chtěli zamyslet i s našimi žáky. Posuďte sami:

  • Ve dvou se dá užít daleko víc zábavy, než když jsi sám.
  • Když se někdo někoho bojí, nemůže se s ním kamarádit.
  • Skutečné kamarádství se dá rozeznat i tam, kde je málo světla.

Druhým tématem byla smrt. Věděli jsme, že s odchodem mazlíčků, kamarádů, členů rodiny se naši žáci setkávají. Možná je trápí otázka, co bude po smrti nebo jak vypadá nebe. Představa nebe autorky knihy Ivy Procházkové nám přišla natolik hezká, že jsme ji chtěli zprostředkovat i našim žákům. V nebi Ivy Procházkové nechybí jezero Rozloučení, nebeská brána, u které koza v hlávce zelí vyčte: "U tvého jména je několik malých bobků, ale žádný velký", koupelna, neboť je známo, že každý, kdo žije na zemi, se ušpiní, nebeský lunapark či nebeské kino, kde máš šanci zhlédnout film svého života.

Jaké čtenářské cíle jste si stanovili?

Chtěli jsme, aby žáci trénovali čtení s porozuměním, aby shrnuli vlastními slovy hlavní myšlenky textu a ty nepodstatné vynechali. Ve druhé části jsme chtěli, aby žáci převedli hlavní myšlenky textu do schématu, a vytvořili tak mapu nebe. V závěrečné části projektu jsme dali žákům příležitost pro tvořivé zpracování. Žáci si mohli zvolit roli filmaře, která jim umožnila v aplikaci Stop motion zanimovat vybranou situaci z knihy. Děti například natáčely, jak myška Šupito plula přes jezero Rozloučení či si užívala na klouzačkách, trampolíně, horské dráze, kolotočích v nebeském lunaparku.

Nebo si děti mohly vybrat roli spisovatele a napsat vlastní příběh o Šupito a Bělobřichovi, ve kterém by zazněla jedna z daných vět.

Lákavá byla i nabídka role fotograf. Ten měl za úkol do filmového pásu zakreslit 5 významných událostí ze života Šupito, které mohly být promítnuty v nebeském kině.

Hodně dětí si zvolilo i roli loutkoherce, který si měl za úkol vybrat jednu situaci z knihy a tu zpracovat jako loutkové divadlo. Pro své představení si měl za pomocí špejlí, papíru a lepicí pásky vyrobit plošné loutky.

Krátký sestřih - střípky prací našich žáků můžete zhlédnout zde:

Jak projekt hodnotíte?

Na závěr projektu dostaly také samotné děti prostor vyjádřit se, jak se jim den a zvolené aktivity líbily, a to formou "papírového chatu". Zde psaly své komentáře, mohly pomocí smajlíků či emotikonů ohodnotit vzkaz svého kamaráda.

Ve zpětné vazbě děti pozitivně hodnotily především závěrečné aktivity.

Já osobně jako silný moment vnímám část, kdy děti měly vyjádřit a obhájit názor, jestli se může myš kamarádit s liškou. Kolegyně z 2. stupně moment největšího učení vnímala při reflexi map nebe.

Většinu dětí zaujala samotná kniha, některé do zpětné vazby dokonce napsaly, že si ji mají v plánu přečíst celou.

Děti ocenily také návštěvu kina. Hned cestou do školy sdílely a porovnávaly, co bylo ve filmu uděláno jinak než v knize a co bylo stejné, co se jim líbilo, co je dojímalo a co zase rozesmálo.

Ve zpětné vazbě několikrát zaznělo, že by si děti projekt více užily s kamarády ze své třídy. Několika dětem nevyhovovalo, že tento den nezvonilo a učilo se v blocích.

Všichni jsme se ale shodli na tom, že celoškolní projekt musíme v budoucnu zase zopakovat.