Proč si připomínat Holocaust?

20.02.2019

27. ledna jsme si opět připomínali Mezinárodní den obětí Holocaustu. Den, kdy roku 1945 došlo k osvobození koncentračního tábora Osvětim. Historii nelze popřít. V posledních letech je vynakládáno značné úsilí na to, aby se v rámci školní výuky dostávaly do popředí události tzv. moderních dějin, tedy historických událostí 20. století. Ani naše škola v této snaze nezůstává již několik školních let pozadu. Loni jsme se zapojili do ročního projektu Židovského muzea Praha zaměřeného na problematiku Holocaustu. Projekt byl ve svém závěru pojmenován "Vím, co se stalo", a to na počest paní Dagmar Lieblové, ženy, jež přežila holocaust a která nás loňského roku navždy opustila. Byla předsedkyní Terezínské iniciativy

V okamžiku, kdy nás Židovské muzeum v Praze letos znovu oslovilo, neváhali jsme ani vteřinu. Tentokrát jsme se do projektu nazvaného "Jeden den v Terezíně" zapojili s dětmi osmého ročníku. Dne 13. 02. jsme se společně vydali do Prahy, kde nás již očekávali studenti a zástupci Židovského muzea. Pro naše žáky měli připraven interaktivní program na výše uvedené téma. Dříve však, než jsme se onoho dne do Prahy vydali, hovořili jsme s dětmi na téma druhá světová válka a osudy nejen Židů během ní již několik výukových hodin předem, aby tak získaly povědomí o dobovém pozadí 30. a 40. let dvacátého století. 

Povídali jsme mimo jiné o terezínském ghettu (mimochodem, město Terezín bylo pojmenováno po Marii Terezii a toto původně pevnostní město založil její syn Josef II.):

Sdíleli jsme společně téma Protektorát Čechy a Morava, deportace, koncentrační tábory, tábory smrti, judaismus, Izrael, osudy těch, kteří dané období přežili a další související témata. Děti mohly v rámci výuky zhlédnout i životní příběh pana Pavla Vernera:

V Muzeu se děti zapojily do diskuze, vyslechly si, jak vypadal den v Terezínském ghettu, zpracovaly téma do prezentací, měly příležitost prohlédnout si Pinkasovu synagogu, na jejíchž zdech je vepsáno téměř 80 tisíc jmen židovských obětí druhé světové války a kde se nachází i kresby dětí deportovaných do koncentračních táborů. Zároveň jsme měli možnost navštívit starý židovský hřbitov nacházející se vedle uvedené synagogy. Program, který byl pro nás připraven, byl velmi bohatý. Avšak setkání s pamětníkem se v onen den nemohlo uskutečnit. Těch, kteří přežili toto těžké období lidských dějin, je čím dál méně. Velmi rychle nás opouštějí. V den naší návštěvy byli všichni ti, kteří s Muzeem spolupracují, nemocní. Na podzim se však do Prahy vydáme znovu. Chceme se i letos zapojit do výtvarné soutěže, jejíž vernisáž proběhne opět v měsíci září v prostorách Muzea. Zde bychom se měli setkat i s pamětníky. Věříme, jsme pevně přesvědčeni o tom, že setkání napříč generacemi je nezbytné pro vzájemné pochopení a předávání historie budoucím generacím. Neboť jen vzdělaný národ, který dobře zná nejen svou historii, může v budoucnu obstát. 

Před samotnou prohlídkou synagogy a židovského hřbitova děti zhlédly životní příběh paní Dagmar Lieblové:

K výuce nejen dějepisu na naší škole přistupujeme tak, aby děti byly schopny získané vědomosti kriticky hodnotit, třídit a zejména přenést do reálného života. Téma holocaust je tématem v dnešní době značně kontroverzním, citlivým. Proto je nezbytné k němu přistupovat se vší vážností, úctou a  respektem vůči obětem a zároveň objektivně.

Historie nesmí být zapomenuta a její těžká období by pro nás měla být výstrahou, neboť jak jednou pronesl Marcus Tullius Cicero: "Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob."

Lukáš Michael Pitřík